Objednatel: AmiCom spol. s r.o.

Ocenění v soutěži Stavba roku 2003
Ocenění Grand Prix v soutěži Nový domov 2003

  • Rekonstrukce barokního domu Papírová ulice, Teplice

Objekt na p.č. 389/5 se nachází v dvorní části domovního bloku vymezeném ulicemi Papírová, Dlouhá, Zámeckým náměstím a lázeňským sanatoriem Beethoven. Jedná se o pozdně barokní objekt, který byl údajně jedním z domů původní uličky, která oddělovala staré město od židovského ghetta. Společně se zbytky rotundy královny Judity a románským zámeckým křídlem se řadí k nejstarším objektům v Teplicích.

Objekt měl být dle studie, zpracované r.1985 Stavoprojektem Liberec, rekonstruován v rámci úprav lázeňského komplexu na šatny hráčů filharmonického orchestru a veřejné záchodky. Vzhledem ke změně vlastnických vztahů po roce 1989 k těmto úpravám nedošlo a objekt byl od té doby nevyužíván a chátral.

Po úvodních jednáních s investorem zahájila naše projektová kancelář zpracování studie řešení objektu. Původní představa investora, že v objektu budou zřízeny tři bytové jednotky k pronájmu, vzala vzhledem k velikosti objektu záhy za své, a objekt byl navrhován pro bydlení jedné rodiny.

Dispoziční řešení objektu je prosté: přízemí slouží pro denní běh života rodiny; je zde umístěno WC, spíž, prádelna, z chodby se pak vstupuje do obývacího pokoje s navazující jídelnou a kuchyní. V patře je prostor vyhrazen rodičům: večerní obývací pokoj, pracovní kout, průchozí koupelna a ložnice. Jednotlivé místnosti jsou za sebou řazeny jako korálky tak, jak se předpokládá jejich běžné využití. Poslední podlaží je vyhrazeno dítěti: pracovna, ložnice, koupelna.

Hlavním problémem řešení dispozice se stalo nalezení místa pro vertikální komunikaci v objektu. Sám dům, přes svojí výšku tří podlaží, má totiž šířku jen něco kolem tří metrů! Původní schodiště bylo vnější, na fasádě, a ještě dříve bylo součástí jiného objektu. Již ve fázi studie jsme cítili, že tento objekt si zaslouží odvážnější řešení. Rozhodně jsme nechtěli přístavbu schodiště pojmout jako historizující přístavbu, a další možností se proto logicky stalo řešení kontrastní.

Tvar přístavby vykrystalizoval z úvahy, že nesmí zakrývat dům, ale naopak má pohled pozorovatele navádět na střední zvýšenou část akcentovanou věžičkou, a zároveň má evokovat svým tvarem barokní prvky. Přístavba tak získala půdorysný tvar čtvrtkruhu, otevírá tak pohled na fasádu přicházejícím, tvar střechy pak v barokní křivce kopíruje tvar posledního schodišťového ramene, a navazuje v úrovni římsy na střechu věžičky.

Navržené skleněné opláštění mělo dle našich představ plnit dvojí úlohu: využívat světelných podmínek k zrcadlení pravé části, či naopak umožňovat průhled do prostoru schodiště-atria. Obyvatelům domu pak transparentní opláštění umožňuje využívat prostor schodiště jako zimní zahradu s dostatkem prostoru pro posezení a výhledem do zahrady a městského parku z úrovně korun stromů.